E-mail: info@elthin.cz | Tel. 606833701 | Facebook | Youtube  

Elthin - středověká hudba
Bicí

Strunný buben (chorus)

strunný buben (chorus)

„Chorus je přirovnáván některými lidmi k jistému obdélníkovému, dutému nástroji ve formě trámu, majícímu dvě nebo tři struny mnohem silnější než má harfa, které různě udeřeny ohnutými paličkami dávají různě surový zvuk.“ Tímto způsobem popsal chorus rektor pařížské university Jean de Gerson v Tractatus de Canticis (1424–1426). Z dalších pramenů se dovíme, že chorus měl struny střevové. Malý počet strun potvrzují nejen četné písemné zmínky, ale i všechna známá vyobrazení, která jednotně ukazují úzkou dlouhou resonanční skříň, tlučení do strun převážně robustnější tyčkou (nebo dokonce malým kyjem) i téměř shodné držení nástroje při hře. Nástroje mají nejčastěji jednu, dvě nebo tři struny. Na samém sklonku 15. století nalezneme šest strun, ale v kombinaci po dvojicích, tedy zřejmě zase jen tři různé tóny. Lze předpokládat, že se chorus ladil tak, aby při větším počtu strun obsahoval oktávu nad základním tónem, případně kvintu nebo kvartu uprostřed (podle modu, v němž se hrálo).

Aimeri de Peyrac uvádí ve 14. století ladění v kvartě. Na chorus se hrálo tak, že se do struny (do strun) tlouklo tyčkou drženou v jedné ruce, druhá ruka přidržovala nástroj, který byl opřen o tutéž paži nebo rameno. Na konci 15. století se zřejmě využívalo té ruky, jejíž předloktí přidržovalo chorus při hře, také ještě pro hru na flétnu jednoručku. Na dvou vyobrazeních je chorus opřen jedním koncem o zem a druhým o rameno anděla, který do nástroje buší paličkami v obou rukou. Nástroj býval většinou dost dlouhý a proto ve spojení s tloušťkou strun nutně vydával dost hluboký tón (resp. hluboké tóny). Mohl tedy velmi dobře sloužit jako rytmická prodleva hrané hudby. Název chorus sloužil stejnou měrou nejen pro strunný nástroj (ve Francii v době mnohem pozdější – až do našich časů – je nazýván tambourin à cordes, nebo podle míst, kde zdomácněl, tambourin de Bèarn nebo tambourin de Gascogne), ale i pro dudy nebo měchuřinovou šalmaj, někdy také pro niněru nebo chrotu. Samo slovo chorus je z řečtiny (chorós, choreía). Jeho původní význam – kolo, taneční kolový rej – byl znám i v latině. Jeho druhý význam – shromáždění, zástup, houf – se nakonec stal více užívaným.

Zdroj: L. Matoušek - Hudební nástroje evropského středověku
Foto: archiv skupiny Elthin