E-mail: info@elthin.cz | Tel. 606833701 | Facebook | Youtube  

Elthin - středověká hudba
Strunné Bicí nástroje

Středověký cimbálek

středověký cimbálek

„Důkazy o existenci cimbálu ve středověku jsou poměrně velmi řídké. Ikonografi cká dokumentace je bohatší až v 15. století. To by nasvědčovalo zřejmě většímu rozšíření nástroje v Evropě až v této době. Nástroj se do Evropy dostal pravděpodobně z Blízkého Východu. Perský santir (název je nejspíše odvozen z řeckého psaltérion, který má původ v aramejském názvu psanterin) byl rozšířen po islámském a byzantském světě a není tedy divu, že právě odtud pocházely první vlivy. Z první poloviny 12. století je zachováno nejstarší známé zobrazení cimbálu na reliéfu ze slonoviny, které je byzantsko-jeruzalémského původu. Na známém portálu španělské katedrály v Santiago de Compostela z konce 12. století můžeme identifikovat nástroj na klíně jednoho ze 24 apokalyptických starců rovněž jako cimbál.

Z 15. století se nám zachovala již bohatší dokumentace ikonografi cká a rovněž ojedinělé písemné zmínky včetně nejstaršího popisu v Liber viginti artium Pavla Žídka. „Dulce melos je nástroj obdélníkový pouze s jedním vyhloubeným otvorem. Na jeho povrchu procházejí kovové struny. Vydávají hlasy a zvuky podivuhodné sladkosti, když jsou tlučeny dřívkem nebo netvrdým, poněkud vyztuženým brkem“.
Cimbál nemíval jen obdélníkový tvar, jak o tom hovoří Pavel Žídek a jak to známe z dobových vyobrazení, ale rovněž tvar lichoběžníkový (což také dokazují dobová vyobrazení). „Jedním vyhloubeným otvorem“ Žídkova popisu rozumějme, že nástroj byl dutý (skříňový) a ve vrchní desce byl resonanční otvor. Kovové struny byly taženy z jedné strany na druhou občas pouze přes pražce, ale mnohem častěji byly vedeny ještě přes kobylku. Každá struna byla kobylkou rozdělena na dvě nestejně dlouhé části a proto mohla vyluzovat dva různě vysoké tóny.

Zajímavé je, že Žídek hovoří kromě dřevěných paliček (zřejmě to byly paličky lehčí – viz zdrobnělina „ligniculum“ – dřívko, dřívečko) i o hře poněkud vyztuženým brkem. Je tím zřejmě myšlena osa, která zbude po odrání tzv. praporu z ptačího pera. Úder do struny takto upraveným brkem skutečně vydává „zvuk podivuhodné sladkosti“, jak Žídek píše.
Pavel Žídek k názvu nástroje uvádí: „nazývá se dulce melos, protože vytváří nejsladší souzvuk svou zvonivostí“ a dodává, že svým zvukem se mu líbí nejvíce ze všech nástrojů. Z latinského názvu dulce melos nepochybně vznikl anglický název dulcimer, francouzský doulcemer nebo doucemell, italský dolcemela, španělský dulcema nebo duçoemel. Dnes užívaný německý název Hackbrett (dosl.: řeznické prkno na sekání masa) se mi ani v obměněných podobách nepodařilo dosud ve středověkém písemnictví objevit, stejně jako Hansem Sachsem uváděné názvy, které se vyskytovaly od 15. století a jejichž kořen nutno hledat v řeckém tympanon – bicí nástroj. Možná, že středověká terminologická víceznačnost skrývá cimbál v některém dalším názvu, který dosud není zcela jednoznačně vysvětlen. Mnohde se může cimbál skrývat i v názvu psalterium, neboť oba nástroje si často byly ve středověku podobné a rozlišovaly se pouze technikou hry. Vždyť renesance znala pro cimbál italský název salterio tedesco (německé psalterium).

Zdroj: L. Matoušek - Hudební nástroje evropského středověku
Foto: archiv skupiny Elthin