E-mail: info@elthin.cz | Tel. 606833701 | Facebook | Youtube  

Elthin - středověká hudba
Strunné drnkací nástroje

Kvinterna

Od 13. století se v různých písemných pramenech začínají objevovat jména hudebního nástroje jako guitarra, gitar, guiterne, guisterne, quinterne, giterne, gitere, kitaire, chitarra apod. Jejich etymologický původ můžeme hledat v arabském názvu qitara odvozeném z řeckého kithara. Dnes používáme pro tento středověký nástroj název kvinterna. Svým tvarem připomínala malou loutnu. Podle Tinctorise měla tvar želvího krunýře. Mívala obvykle čtyři struny, ale též tři, pět, nebo i jiný počet. Někdy mohlo být ostrunění sborové, vždy dvě struny pro jeden tón, pouze tón nejvyšší míval jedinou samostatnou strunu. Tento způsob ostrunění je patrný nejen z veliké řady ikonografických památek, ale i ze zachovaného nástroje, který v polovině 15. století postavil Hans Oth v Norimberku a který je dnes uložen ve sbírce na hradu Wartburgu u Eisenachu v Německu. Tato kvinterna je čtyřstrunná (respektive sedmistrunná se třemi dvojsbory a jednou strunou samostatnou). Názor, že by latinský název nástroje quinterna měl určit počet strun – pět, je neopodstatněný. Přesto i ve středověku se tento omyl dostal do slovníku. Martin ze Strážnice překládá ve třetí čtvrtině 14. století v latinsko-českém veršovaném slovníku Bohemarius maior „Quinternus“ jako „pietystrun“. Zhruba z téže doby (1375) pochází traktát sepsaný pravděpodobně Jeanem Vaillantem, kde je zobrazena čtyřstrunná kvinterna (dvojnásobný počet ladicích kolíčků svědčí pro sborové ostrunění). Čtyři struny u kvinterny uvádí i Jean de Gerson na počátku 15. století a dodává, že to byl tradiční počet. Struny byly střevové.

kvinternaZ ikonografických dokladů můžeme usoudit, že se na kvinternu hrálo především pomocí plektra. Nástroje bývaly často zdobeny nejen bohatě vyřezávanou rosetou nebo ornamentálními intarsiemi v resonanční desce (toto ostatně mohl být pozůstatek původních arabských předchůdců kvinterny), ale také vyřezanými hlavicemi zakončujícími srpovitě zahnutý kolíčník na konci krku. Na kvinternu se hrálo ve všech společenských vrstvách. Vedle inventářů a záznamů o nákupech nástrojů pro královské a šlechtické dvory je známa celá řada hudebníků – kvinternistů, působících na těchto dvorech. Malý rozměr kvinterny dovoloval nástroj snadno přenášet a sama hra nebyla komplikovaná. Proto se kvinterna rozšířila i mezi nejnižší společenské vrstvy. Ve Svémyslicích v Čechách nalezl arcijáhen při visitě v roce 1380 ke svému rozhořčení veřejný tanec doprovázený kvinternou a v roce 1392 byli v Londýně odsouzeni tři muži do vězení za noční výtržnosti s kvinternami. Kvinterna se stala zvláště ve 14. století oblíbeným nástrojem serenád a taveren.

Dosud nebyla odborníky uspokojivě vyřešena určitá nejasnost několika písemných pramenů 14. století, rozlišujících kvinternu maurskou a latinskou. Juan Ruiz de Hita uvádí guitarra morisca a giutarra latina. Na dvoře normandského vévody působili v letech 1348–50 a později i ve službách krále Charlese V. hráč na guiterne latina a hráč na guiterne moresche. Machaut v Prise d´Alexandrie mezi četnými nástroji uvádí moraches et guiternes a v Remčde de Fortune guiterne … morache. Připojíme-li k těmto zprávám ještě zmínku zhruba o půlstoletí starší, v níž Johannes de Grocheo mezi strunnými nástroji jmenuje i guitarra sarracenica, můžeme se jen utvrdit o arabském původu kvinterny, aniž bychom tím tvrdili, že guitarra sarracenica je totéž, co quiterne moresche. Možná, že v době, kdy kvinterna v Evropě již úplně zdomácněla, se objevil mezi evropskými nástroji další nástroj maurského původu podobný kvinterně, který mohl být nazván guitarra morisca, aby se odlišil od všude běžně užívané kvinterny (giutarra latina).

Zdroj: L. Matoušek - Hudební nástroje evropského středověku
Foto: www.liuteriamedievale.com